Osobnosti

Významní rodáci a známé osobnosti s vřelým vztahem k Čimelicím. Další budu postupně přidávat.

Jaroslav Muzika

Čimelický rodák, narozen 11. dubna 1915. Do armády (ke dragounům) vstoupil v roce 1935 po studiu na Píseckém gymnáziu. Sloužil v Záložní důstojnické škole, byl odvelen do Mukačeva. V roce 1936 byl přijat do Vojenské akademie v Hranicích. Po okupaci v březnu 1939 byl z vojenské služby propuštěn. 22. února 1940 se mu podařilo s dalšími důstojníky překročit hranice protektorátu, ale v Maďarsku byl uvězněn. Z vězení uprchl do Jugoslávie. Následně vstoupil do Cizinecké legie, aby se dostal k Československým jednotkám ve Francii. V roce 1940 se dostal se skupinou vojáků lodí do Anglie, kde létal na spitfirech. V červenci 1943 byl poslán na odpočinek a stal se učitelem létání. Posléze prošel řadou funkcí a kurzů, mj. byl i na Inspektorátu čs. letectva v Londýně i na ministerstvu letectví. Absolvoval také letecké výcviky v USA, takže do vlasti se vrátil až v říjnu 1945.

Za války obdržel řadu vyznamenání a medailí. Za své zásluhy v letectvu byl 30. 7. 1953 vyznamenán anglickou královnou v Buckinghamském paláci vysokým vyznamenáním "Air Force Cross". Koncem roku 1997 prodělal Jaroslav Muzika neúspěšnou operaci očí a ztratil možnost číst a psát. O sedm měsíců později umřela jeho manželka a Jaroslav Muzika tak umírá v zármutku, dne 27. ledna 2001 v Anglii.

Dne 8. května 2006 byl Jaroslavu Muzikovi odkryt na náměstí (viz Mapy.cz) v Čimelicích pomník. Na těchto stránkách můžéte shlédnout fotogalerii ze slavnostního odkrytí tohoto pomníku. V Anglickém Brookwoodu, na vojenském hřbitově v ulici Long Ave má Jaroslav Muzika svůj hrob (foto níže).

Josef Dastich

Čimelický rodák, narozen 27. února 1835. Byl českým filozofem a představitelem herbartismu. Přinesl evropské (zejména německé) filozofické myšlení do Čech a významně přispěl k vytvoření českého názvosloví. Narozen do rodiny chudého sedláře, v dětství byl velmi nadaný, ale na studium neměli jeho rodina peníze. S podporou místního faráře Václava Stropnického nastoupil na hlavní školu a poté na gymnázium v Písku, kde byl jedním z nejlepších studentů. Po maturitě v roce 1855 začal studovat matematiku, fyziku, přírodopis a filozofii na filozofické fakultě v Praze. Tam na něj zapůsobil profesor Robert Zimmermann, který jej přivedl k Herbartově filozofii. Po odchodu profesora Zimmermanna do Vídně se stal hlavním Dastichovým učitelem Wilhelm Volkmann. Přivydělával si doučováním, patřil k nejlepším studentům. Když univerzita v roce 1857 vypsala cenu za práci v oboru filozofie (zadaným tématem bylo učení Seneky, jeho vztah ke stoicismu a křesťanství), vyhrál ji právě Dastich. Předána mu byla v červenci 1858 a následujícího roku ukončil studium státní zkouškou. Jako absolvent získal místo kandidáta a později suplenta na malostranském gymnáziu. V roce 1861 měl nastoupit jako profesor gymnázia v Žatci, ale udělal odvážné rozhodnutá - rozhodl se zůstat v Praze a připravit se na titul docenta filozofie. Habilitoval se v dubnu 1861 spisem Schillerovy práce filozofické, zejména estetické a v druhé polovině roku už přednášel, a to především v češtině. Jeho kurzy se těšily velkému zájmu – navštěvovali je např. Otakar Hostinský, Julius Zeyer, Jaroslav Goll, Josef Kalousek nebo Jakub Hron Metánovský.

V roce 1863 byl Dastich jmenován doktorem filozofie a byl přijat za mimořádného člena české učené společnosti. O dva roky později získal stipendium císařovny Alžběty, na jehož základě strávil čtyři měsíce studiem německé filozofie v Heidelbergu, Curychu a Göttingenu. Po návratu do Prahy byl jmenován profesorem. Udržoval kontakt se svými německými učiteli a podnikal cesty po Německu (roku 1869 navštívil Lipsko, Výmar, Berlín, Hamburk, Kiel). Zemřel po dlouhotrvající neléčené nemoci na zánět pohrudnice a pobřišnice, dne 21. března 1870 v Praze, tedy ve věku pouhých 35 let.